*Kaelen*

Dveře za mnou cvakly s konečností, která se mi nelíbila. Znělo to až příliš jako sbohem. Příliš jako ztráta.

Stál jsem tam v té malé, šeré místnosti na ošetřovně, ruku stále na klice, srdce mi v hrudi bušilo jako válečný buben. Byla schoulená v posteli pod těmi sterilními bílými prostěradly, kůži měla bledou a lesklou potem. Horečka neustoupila. Dech měla mělký a rychlý, jako by každý nád