*Elora*

Temnota mi pulzovala za víčky jako druhý tlukot srdce – tupá, bolavá, neustálá.

Nebyl to ten pokojný druh tmy, ten, který vás přikryje, když spíte ve vlastní posteli, v bezpečí a teple. Ne. Tato temnota byla kostrbatá a lepivá, těžká něčím, co jsem nedokázala pojmenovat. První věc, kterou jsem zaregistrovala, ještě před bolestí, byla vůně. Ne krev. Ne oheň. Dokonce ani kouř. Ale země. Vlhk