*Kaelen*

Nepamatuji si, jak dlouho jsme tam tak zůstali.

Její tělo přitisknuté na mé, teplo sálající z její kůže jako dozvuky otřesu, její dech mělký, ale vyrovnaný. Držel jsem ji, jako by ji v momentě, kdy ji pustím, měl oheň znovu pohltit. Její magie se utišila – sotva. Plameny se kolem nás kroutily nízko jako unavené varování, jako by její moc přihlížela a čekala na důvod, proč znovu povstat.

E