*Elora*

Brána se hroutila.

Ne pomalu. Ne jako dveře, které vrzavě povolují, nebo prasklina šířící se časem. Hroutila se jako výkřik, který příliš dlouho čekal na vyslyšení.

A svět naslouchal.

Komnata se nám třásla pod nohama, jak magická linie vybuchovala v pulzech a runy vytesané do stěn jasně ožívaly. Země pukala v klikatých žilách surové energie. Vzduch se dmul magií příliš starou, než aby měla