*Elora*

Už jsem nedokázala rozeznat, kde končím já a kde začíná ona.

Myšlenky mi nepřipadaly jako moje – ne úplně. Ozývaly se mi v hlavě jako vzdálené hlasy v místnosti, kterou už jsem neovládala. Vzpomínky se rozplétaly, kdykoli jsem se po nich natáhla, byly kluzké a nestálé jako mokrý inkoust rozpíjející se na pergamenu. Kdykoli jsem nějakou uchopila, vklouzl do ní Eirlysin hlas, vinul se jí jak