*Elora*

Probudila jsem se s vůní spálené země a za pravidelného rytmu Kaelenova srdce u své páteře. Výbuch, který otřásl kaňonem, se mi stále ozýval v kostech, ale oheň už nezuřil. Teď pulzoval – pomalu, hluboce, prastará.

Uvnitř mě se plamen změnil.

Už to nebyl ten násilný hlad, který mi kdysi bičoval žíly. Nekřičel, nedrásal ani nehrozil, že mě pohltí. Dýchal. Těžce. Trpělivě. Čekal.

Ale necítil