*Elora*

Brána nebyla místem. Byl to tlukot srdce.

Každý krok, který jsem udělala skrze spirálovité trosky, mě vtahoval hlouběji do jejího rytmu, do pulzujícího dunění, které nebylo jen zvukem – byly to vzpomínky, píseň a krev, všechno najednou. Stěny kolem mě byly živé, vytesané z kouře a kostí, nekonečně se měnící jako nádech a výdech. Nevěděla jsem, jak jsem se sem dostala. V jednu chvíli jsem z