*Elora*

To teplo tam bylo i po probuzení – ne z přikrývek, ne z tichého tepu vody v Posvátné grotě, ale z něčeho pod mou kůží. Tam, kde Kaelen políbil mé břicho, stále přetrvával záblesk fialového ohně, jako by se jeho vzpomínka do mě během spánku vpletla. Nepálilo to. Nebyla to bolest. Byla to přítomnost. Jemná, pulzující, nepopiratelná. Jako druhý tlukot srdce.

Pomalu jsem otevřela oči. Mech na