*Elora*

Dveře zavrzaly ještě před úsvitem.

Nebyl to zvuk, na který bych zapomněla. Nebylo to zasténání slabosti, ani výbuch násilí – jen vytrvalý tlak vzduchu, šepot kovu o kámen, druh příchodu někoho, kdo nechce být viděn. Ale ta magie, která na tom lpěla – tu jsem znala také. Pulz staré moci, roztříštěné, opravené a stále bolavé.

Pomaly jsem otočila hlavu, mrkajíc do světla svíček, a tam stál on