*Elora*

„Jsi si jistá, že to chceš číst?“ zeptala se Slo.

Neodpověděla jsem hned. Prsty se mi vznášely nad okrajem pergamenu prokletého Prázdnotou, jako by mě mohl kousnout. Nezářil. Nepulzoval. Nebránil se. Prostě čekal.

Slo stála naproti mně, obočí stažené nízko nad očima. Dítě měla schoulené v ohybu paže, pokojně spalo, jako by ono nebylo důvodem, proč podlaha stále praská zbytkovým plamenem a