Kapitola 6 To se tak bojíš, že se do tebe zamiluju?

Elaru u srdce rozbolelo tak strašně, jako by jí ho někdo právě probodl dýkou.

Hluboce se nadechla a pokusila se potlačit hořký pocit, který v ní stoupal. Otevřela oči a hravě se na Alarica podívala. „Pane Kingsley, to se tak bojíte, že se do vás zamiluju?“

Alaric odhodil přikrývku a vstal z postele, čímž odhalil své svalnaté tělo.

Pečlivě se oblékl a shlížel na Elaru, která stále ležela v posteli. „Elaro, neměla by ses do mě zamilovat. Tu svou takzvanou lásku skryj, jinak zvážím, že naše manželství ukončím dřív.“

Elara vstala z postele, přistoupila k Alaricovi a obmotala mu ruce kolem jeho silného pasu.

„Pane Kingsley, nemyslíte si, že jste až příliš bezohledný? Ať je to jak chce, stále jsem vaše žena. Nemůžete mi aspoň na chvíli lhát?“ zeptala se a znělo to, jako by byla na pokraji pláče. Alaric se uprostřed zapínání košile zarazil s myšlenkou, že Elara, kterou obvykle nic nerozhází, se snad skutečně rozplakala.

Náhle se cítil trochu provinile. Když jí však zvedl bradu, spatřil jen její zářivý úsměv. Vůbec nevypadala smutně.

Stiskl jí bradu a řekl: „Dokud zůstaneš poslušná a nebudeš mít postranní úmysly, nechám tě být paní Kingsleyovou o něco déle. Co se týče peněz, rozhodně s tebou budu zacházet dobře.“

Elara se k němu naklonila a jemně ho kousla do brady. „Pane Kingsley, nebojte se. Nejste někdo, na koho bych mohla aspirovat. Jen jsem si s vámi předtím dělala legraci.“

„To je dobře, že to víš,“ odpověděl Alaric.

Líbila se mu Elařina nesoutěživá povaha. Vybral si ji za manželku jednak proto, že vypadala jako Genevieve, a za druhé proto, že jí šlo o peníze. S materialistickými ženami, jako byla ona, se dalo nejlépe vyjít, a proto se s ní bez obav oženil. Poslední čtyři roky ho její poslušnost uspokojovala nejvíc.

Pořád ji svíral za bradu a řekl: „Buď hodná holka. Už jsem požádal právníka, aby vypracoval rozvodovou smlouvu. Příští týden se jen zastavíš v kanceláři a podepíšeš ji. Po rozvodu tě štědře odškodním.“

Elara se zazubila. „No, tak vám tedy předem děkuji, pane Kingsley.“

Políbil ji na rty.

Když všechno skončilo, Elara se přitulila k Alaricovi do náruče a zakňourala: „Pane Kingsley, odneste mě do koupelny do sprchy, ano?“

Ačkoli ji Alaric hladil po zádech a vypadalo to, že si to náramně užívá, chladně odmítl: „Jsem trochu unavený. Osprchuj se, až se zítra ráno probudíš. Teď už spi.“

V jejích očích se mihl záblesk zklamání. Znala Alarica čtyři roky a pro něj nebyla nikdy manželkou, ale jen nástrojem.

Alaricovi byly Elařiny myšlenky ukradené a krátce nato usnul.

Elara šla do koupelny a dala si dlouhou koupel. Smyla ze sebe únavu, omotala se ručníkem a vyšla z koupelny.

Stála u postele a pozorovala Alarica, přičemž se jí ve tváři zračily složité emoce.