Declan

Jen jsem tam stál a sledoval, jak mizí v temné chodbě; klapot jejích bot o kámen v pravidelném rytmu mě přiváděl k šílenství.

Ani se neohlédla.

Ani jednou.

Čelist mi ztuhla a slova, která po mně hodila, mi stále zněla v hlavě.

*Tvou družkou.*

Jako by to bylo prokletí. Jako by to bylo všechno, čím jsem byl. Čím kdy budu.

Kdyby jen měla tušení…

Pomalým výdechem jsem přinutil prsty, aby se uvo