Harper

Vraceli jsme se po vlastních stopách přes nádvoří a tíha knihy v brašně byla znát. Declan se držel blízko, jeho přítomnost byla v chladném nočním vzduchu pevnou kotvou. Kolem nás se tyčily známé chodby akademie, matně osvětlené mihotavými lucernami, jejichž klid byl jen křehkým závojem nad nebezpečím číhajícím ve stínech.

U rohu poblíž kolejí jsme zpomalili, oba jsme věděli, že tady se musí