Declan

Hořce jsem se zasmál, byl to ostrý smích bez špetky humoru, i když mě hruď bolela. „Co z nás udělal on? Ty vážně použiješ tuhle výmluvu? Prostě se podvolíš a necháš ho rozhodnout, kdo jsme?“

„Declane–“

„Ne, polib si, Dane,“ vyštěkl jsem a znovu začal přecházet, bosýma nohama jsem pleskal o podlahu. „Nejsi jediný, kdo má v téhle rodině slovo. Nejsi jediný, kdo se pod jeho rukou dusí. Jestli