Declan

Dane hned neodpověděl a ticho se natahovalo a tlačilo mi na lebku.

Těžce jsem polkl, v hrdle jsem měl sucho. „Po chvíli už jsem nic neslyšel,“ pokračoval jsem ostřejším, křehkým tónem. „Žádný křik. Žádný pláč. Žádné…“ Hlas se mi zlomil a já se odmlčel, než by se stihl úplně roztříštit. Vytlačil jsem ze sebe další slova, tišeji, ale chladněji než předtím. „Co se s nimi stalo?“

Na druhém konc