Harper

„Takže… o čem jsi to potřeboval mluvit?“

zeptala jsem se, jakmile jsme našli stůl zastrčený v nejvzdálenějším rohu jídelny. Hluk místnosti se tu zdál vzdálený, ale pohledy ostatních rozhodně ne. Každých pár vteřin k nám někdo střelil očima – zvědavě, odsuzovačně, šeptem.

Samozřejmě. Gavin nikdy nedělal nic nenápadně. A po té pitomé fotce, co kolovala? Pravděpodobně si mysleli, že tohle je n