Harper

Přednášky se nekonečně vlekly. Každá se zdála delší než ta předchozí a profesorův hlas se sléval do tupého, monotónního šumu, který ke mně sotva doléhal. Sešit jsem měla otevřený, pero nečinně v ruce a mysl mi neustále odbíhala k včerejší noci – k jeho dotekům, jeho teple a k tomu, jak mě tak samozřejmě objímal.

Snažila jsem se to setřást a soustředit se na vzorce načmárané na tabuli, na jm