Harper

Příští ráno přišlo v tichosti.

Žádný budík.

Žádný spěch.

Žádné povinnosti hlodající na okraji mé mysli.

Jen měkké, bledé světlo pronikající skrze závěsy a vzdálené hučení topení, které se někde v budově spustilo.

Byla neděle.

Pomalu jsem se probouzela a pokoj byl stále zahalen do brzkého zimního ticha. Chvíli jsem se nehýbala. Hlavu jsem měla těžkou, hruď otupělou a bolavou, jako by se tíha