Harper

Řekla jsem Gavinovi, že potřebuju chvilku.

Zaváhal, zkoumal moji tvář, ale nakonec přikývl. Otočila jsem se dřív, než stačil říct cokoli jiného, přešla nádvoří a vklouzla na úzkou cestičku za kolejemi, kde ležel nedotčený sníh, měkký a bledý. Vzduch mě kousal do tváří, mráz byl tak silný, že štípal, ale vítala jsem to. Aspoň ten chlad dával smysl.

Šla jsem, dokud se kolem všeho neobmotalo t