Harper

Nevím, jak dlouho jsem zůstala na podlaze, než jsem se konečně donutila vylézt na postel. Nebyla pohodlná – tenká matrace, tuhá prostěradla, látka, která působila, jako by byla vypraná tisíckrát, a přesto nikdy nezměkla – ale aspoň jsem nebyla na tom mrazivém betonu.

Mé tělo působilo zvláštně dutě. Jako by ze mě někdo všechno vyškrábl a nechal jen schránku. Seděla jsem tam s koleny přitažen