Harper

Srdce se mi v hrudi rozbušilo v okamžiku, kdy jsem z jeho úst uslyšela své jméno.

Harpeňo.

Bylo něco zdrcujícího na tom, jak ho vyslovil – jemně, pevně, pronesené jako pravda, kterou vždycky věděl, jako jméno, o kterém ani na vteřinu nepochyboval, že mu patří. Ten zvuk sklouzl místností, propletl se vzduchem a usadil se mi pod kůží. Po páteři mi projel tak prudký mráz, že jsem na úder srdce