Gavin

Rychlé klepání na dveře mojí ložnice mě vytrhlo z už tak dost zasraně mizerného spánku a na několik vteřin jsem zůstal přesně tam, kde jsem byl, obličej napůl zabořený do polštáře a oči pevně semknuté, zatímco jsem zoufale doufal, že dotyčného na druhé straně nakonec čekání omrzí a usoudí, že to, co po mně chce, může počkat na rozumnější hodinu.

Klepání se ozvalo znovu, tentokrát hlasitěji.