Gavin

Podíval jsem se na ni.

Věnovala mi unavený úsměv.

„Takže ano.“

Navzdory všemu jsem se tiše zasmál a na kratičký okamžik se zdálo, že napětí v místnosti polevilo, než jí úsměv z tváře zase zmizel.

„Chybí mi.“

„Mně taky.“

„Pořád myslím na to, čím si asi prochází.“

„To já taky.“

„Co když je zraněná?“

„Nad tím už jsem přemýšlel.“

„Co když má strach?“

Sklopila oči k podlaze.

„Nad tím taky.“

„Co k