~ELARA~

„Ty jsi na ty ostatní holky celou tu dobu žárlila?“ zeptal se mě. „To proto jsi byla tak nepříjemná, když jsem je sem za ty roky přivedl?“

Ach ne.

Neuvědomila jsem si, že jsem se prakticky přiznala k žárlivosti na ty ženy.

V jeho pohledu vidím pobavení, jak čeká na mou odpověď. Nenávidím způsob, jakým se na mě dívá.

Samozřejmě, že před ním udělám takovou hloupou chybu. Opravdu jsem si až doteď neuvědomila, že jsem celou tu dobu žárlila. Tehdy jsem si myslela, že mě jen štve, jaký je to sukničkář. Nikdy mě nenapadlo, že mě to trápilo z úplně jiného důvodu.

„Jsi hrozný,“ vyštěkla jsem a strčila do něj na postel. Oči se mi rozšířily, když jsem zakopla o kabel na podlaze a spadla přímo na něj.

Tohle nebylo to, co jsem před pár vteřinami čekala, že se stane.

Cítím, jak v této pozici začínám panikařit.

Sotva dýchám. Ruce jsem měla na jeho nahé hrudi, zatímco mé tělo bylo přitisknuté k jeho. Cítila jsem zběsilý tlukot jeho srdce, které hrozilo, že mu vyskočí z hrudi – úplně stejně jako to moje.

Nutilo mě to přemýšlet, jestli celou tu dobu jen nepředstíral, že je mu to jedno.

Proč by mu jinak takhle bušilo srdce? Muselo na něj působit to neviditelné pouto, které nás obepínalo, ledaže by byl naprosto bezcitný člověk. Který druh by ke své polovičce necítil vůbec nic?

Kaelen Vane, očividně. Byl jiný než ostatní vlkodlaci; neměl srdce ani mozek.

„Co to děláš?“ zavrčel. Překvapilo mě, že už není hravý, ale vypadá podrážděně.

Jeho tón mě zabolel. Chtěla jsem, aby na mě byl jemnější. Proč se ke mně choval tak nespravedlivě?

Nebylo to tak, že bych se na něj vrhla úmyslně. On si to ale zjevně myslel.

Nejdřív jsem přiznala, že jsem žárlila na všechny ty ženy, které s ním v minulosti byly v tomhle pokoji, a teď se mi nějak podařilo se na něj svalit.

Tohle nebylo dobré.

Nechtěla jsem, aby si Kaelen myslel, že se snažím, aby mě měl rád. Tak to nebylo. Přišla jsem si jen pro odpovědi!

Brzy mi došlo, že se ani jeden z nás nepohnul, což mi přišlo šílené.

Proč jsem na něm pořád ležela? Už jsem se měla dávno odsunout. Jenže jsem znala odpověď. Chtěla jsem mu být nablízku, i když se choval jako hajzl. Pouto mě k němu přitahovalo a žadonilo o co největší intimitu. Nenáviděla jsem, že nad sebou nemám kontrolu.

Kdyby tohle hloupé pouto neexistovalo, nemusela bych být v tak složité situaci. Ráda bych se vrátila k tomu, že se svým bezcitným nevlastním bratrem nemám nic společného.

„Co uděláš, když sem vejde tvoje matka a uvidí nás takhle?“ zeptal se mě. V jeho hlase jsem slyšela vážnost. Opravdu se bál, že by nás mohl přistihnout někdo z rodičů. „Jsem si jistý, že si nepřeješ, aby se to stalo. Nikdy jsi nebyla ten typ holky, co porušuje pravidla. A tohle je mnohem víc než jen porušení pravidel. Tohle k tobě vůbec nesedí. Tvoje matka by byla zklamaná.“

Odkdy si všímal toho, jaký jsem typ holky? Pokud vím, sotva kdy věnoval pozornost čemukoli, co jsem dělala. Nikdy mi nebyl nablízku, vždycky si udržoval odstup. Člověk by si podle jeho chování myslel, že je na mě alergický. Dokonce byly chvíle, kdy si mé kamarádky myslely, že mě nenávidí, kvůli tomu, jak se v mé přítomnosti choval.

„Odkdy se tak bojíš mojí matky?“ zeptala jsem se ho. „Nejsi náhodou na porušování pravidel zvyklý? Proč máš o mě takový strach?“

Zúžil oči: „Nikoho se nebojím. Jen na to upozorňuju pro tvé dobro. Někdy můžu mít srdce.“

Zamračila jsem se. „Vážně?“ zeptala jsem se a nedokázala jsem si nechat své myšlenky pro sebe. „Protože právě teď vypadáš, že máš strach. Je to největší strach, jaký jsem ti kdy viděla v očích, což je mi divné vzhledem k tomu, s kolika ženami jsi byl. Jsem si jistá, že všechny ty ženy, které s tebou byly v tomhle pokoji, dělaly mnohem víc, než že na tobě jen ležely; jsem si jistá, že jsi na nich měl ruce všude. To se tak bojíš mých malých dlaní na své hrudi? Tak moc ti to vadí? Bojíš se, že bys mi mohl něco udělat?“

Co je to se mnou dneska večer?

Proč se prostě nemůžu smířit s tím, že Kaelen se mnou nechce mít nic společného? Proč se nemůžu smířit s tím, že chce prostě jen střídat ženské?

Proč jsem vůbec marnila čas?

Cítím, jak ve vzduchu stoupá napětí, a nejsem připravená na to, když mi rukama sjede po nohou. Měla jsem na sobě příliš velké tričko, což znamenalo, že mé nohy byly nahé a pod ním jsem měla jen tanga. Kdyby posunul ruce výš, poznal by přesně, co mám na sobě.

Okamžitě mi začaly hořet tváře.

Proč to dělal?

Jasně mi dal najevo, že o mě nemá sebemenší zájem. Tak proč se mě dotýkal tak intimním způsobem?

Neradostně jsem si musela přiznat, že jeho dotek s mým tělem dělal divné věci. Vyvolával ve mně touhu po něčem, co bych od někoho, jako je on, nikdy neměla chtít.

„Vypadám, že se bojím?“ zeptal se mě a dál mi rukama přejížděl po nohách, blíž a blíž k onomu citlivému místu. V duchu jsem zasténala nad žárem jeho doteku. Má mysl zabloudila na temné, erotické místo.

Seber se, Elaro! Dělá to jen proto, aby si s tebou zahrával! Ve skutečnosti se tě dotýkat nechce; je to pro něj jen hra.

Musela jsem se ovládat, abych nedala najevo, jak moc si to užívám. Nechtěla jsem Kaelenovi dopřát to uspokojení, že se mi dostal pod kůži. Byl to přesně ten typ člověka, který by mi něco takového neustále předhazoval.

Zatajila jsem dech, když se jeho prst přiblížil ještě víc.

Nikdy předtím se mě tam nikdo nedotkl a cítila jsem, jak se mi tělo v odpověď chvěje.

Nakonec mě napadlo, že chci, aby se mě tam dotkl, a ta myšlenka mě k smrti vyděsila.

Ne.

Nemohla jsem to nechat pokračovat. Musím mít větší sebekontrolu!

Rychle jsem se z něj odsunula a vytvořila mezi námi co největší odstup.

Ve vteřině, kdy jsem od něj byla v rozumné vzdálenosti, jsem cítila, jak těžce oddechuju. Tohle se zdálo dostatečně bezpečné.

Budu v pořádku, dokud jeho ruce nebudou na mé kůži. Nechápala jsem, proč mě mé tělo takhle zrazuje. Proč jsem na něj musela mít tak silnou reakci?

„Co je to s tebou?“ vyštěkla jsem, jakmile jsem znovu našla hlas.

Pozvedl obočí a ušklíbl se na mě. „Myslel jsem, že tohle jsi chtěla?“ zeptal se. „Soudě podle tvé dřívější reakce je jasné, že na ty holky, kterých jsem se dotýkal v téhle stejné posteli, žárlíš. Právě jsem se ti chystal ukázat, co jsem s těmi všemi ženami dělal. Jakmile ti to ukážu, nebudeš si muset představovat, co se tu děje; zažiješ to na vlastní kůži.“

Zhnuseně jsem nakrčila nos.

Proč by v takovou chvíli zmiňoval ty ostatní holky? Na těch pár vteřin jsem snad zapomněla, jaký je můj nevlastní bratr sukničkář.

Nenáviděla jsem, že mi ty ženy připomínal, i když věděl, že mě to raní.

Dělalo mu radost mě ničit?

„Jsi odporný!“ zasyčela jsem.

Jen při pomyšlení na ty zástupy žen, které tu měl, se mi dělalo zle. Na ty zástupy žen, se kterými spal. Nechtěla jsem myslet na jeho ruce, jak se k nim centimetr po centimetru přibližují, jako to dělaly mně před pár vteřinami.

Chtěla jsem z plných plic zakřičet, že ho nenávidím, ale nechtěla jsem mu dopřát to uspokojení. Nechtěla jsem, aby věděl, jak moc mě jeho slova zasáhla.

„Před pár vteřinami se ti ty odporné prsty zjevně líbily,“ připomněl mi. „Nebo jsem tvou reakci nějak špatně pochopil? Chceš mi říct, že se ti nelíbilo, co jsem ti právě udělal?“

Zúžila jsem oči: „Neudělal jsi mi vůbec nic. Necítila jsem naprosto nic. Kromě toho, nejsi první kluk, co to udělal. Měla jsem spoustu jiných, co dělali i víc–“

Sotva jsem stihla vydechnout, když vyletěl z postele a přitiskl mě ke zdi.

Llapla jsem po dechu.

Co to proboha dělá a jak se ke mně dostal tak rychle?