Carlo se choval pokorně a servilně, zatímco kradmo pokukoval po Julianovi.

Julian si už dávno všiml, že ho ten muž pozoruje, a tak neznatelně mávl rukou a propustil ho.

Když ostatní v místnosti viděli, že Carlo odešel, okamžitě vypukl poprask.

„Páni! To je Ludvík XIII.! To je vyhlášené víno! Slyšel jsem, že láhev stojí sto tisíc!“

„Ani v nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že někdy budu moct pít