Deset minut uteklo jako voda. Dog se na Juliana chladně usmál a přeměřil si ho pohledem. „Věděl jsem, že to jenom hraješ. Kde máš ty svý lidi?“

Sotva tu větu dořekl, ucítil pod sebou otřesy. Zdálo se, že se celá budova chvěje.

„Dogu, venku je spousta lidí!“

V tu chvíli vběhl dovnitř jeden z podřízených a oznámil Dogovi, co venku viděl.

Dogovi při těch slovech vynechalo srdce. Okamžitě se vrhl k ok