Kráčet vedle Malakaie na ošetřovnu je pocit, jako bych doprovázela jadernou bombu, která by mohla každou vteřinou vybuchnout. Je tichý, ale jeho přítomnost ne.

Pohlcuje vzduch kolem sebe a přitahuje pozornost všech, ať už se chtějí dívat, nebo ne. Jeho kroky jsou těžké, rozvážné, jako by se pod ním svět mírně prohýbal.

Dveře ošetřovny při otevření zaskřípou a pach antiseptik mě udeří jako facka do