Cassianovo sevření je jako zasraný svěrák.

Zmítám se, kopu, drásám všechno, na co dosáhnu, ale jeho sevření nepovoluje. Nese mě jako zasraný pytel brambor, žaludek se mi tiskne k jeho rameni, když kráčí chodbami domu smečky. V očích se mi ještě točí z toho, jak mě odtrhli od Malakaie, ale vztek, který mi hoří v útrobách, to nezastaví.

„Polož mě kurva na zem!“ Zmítám se a pěstmi ho buším do zad. Je