Dav je zvíře samo o sobě – řve, dupe, otřásá stěnami svým neukojitelným hladem po násilí. Pot, krev a nasládlý pach adrenalinu visí ve vzduchu tak hustě, až se mi lepí na jazyk. Kupole vibruje s každým šíleným skandováním, s každým hrdelním výkřikem dožadujícím se krveprolití, a uprostřed toho všeho—

Malakai.

Spoutaný. Pobitý. Sotva při vědomí.

A přesto, navzdory tomu všemu, když jeho oči v tom ch