Malakai by se takhle neměl chovat, pokud necítí to, co já.

Bez sebemenší námahy mě podepře, ale vteřinu nato, co si uvědomí, jak blízko u sebe jsme, ucukne, jako bych ho spálila. Jeho tělo s sebou trhne dozadu tak rychle, že málem znovu přepadnu. Je to skoro až vtipné – ten velký, zlý Lykanský král s amnézií se chová, jako bych byla nějaká zasraná nemoc.

„Dík za záchranu, kreténe,“ zamumlám a opra