Hlavně kurva nedýchej.

Krk mám obalený prachem, ucpává mi plíce, zatímco tisknu rty k sobě a snažím se nezakašlat. Jsem nacpaná pod starožitným stolem jako nějaká zpropadená hadí žena, tělo vklíněné do pozice, ve které moje svaly přímo křičí bolestí. Ale nehýbu se. Nemůžu.

Kroky. Pomalé. Vykalkulované.

Zná to tu.

Dveře zavržou, jak se otevřou dokořán, hluboké sténání protne dusivé ticho. Tep mi bu