Zvoní mi telefon.

Hlasitě. Otravně. Ten typ uječeného tónu, co vás vytrhne ze spánku s jemností výstřelu.

Oči ještě neotevírám. Nechce se mi.

Protože ve chvíli, kdy to udělám, do mě narazí realita. A na to ještě nejsem připravená.

Ještě ne.

Zasténám, zabořím tvář hlouběji do polštáře a odmítám vzít ten útok na své bubínky na vědomí. Ať už je to kdokoliv, ať jde do prdele. Je na tohle moc brzo.

Zvo