Nemůžu kurva dýchat.

Ten inkoust je výrazný, hluboký a trvalý – vyrytý do jeho kůže jako zasraný cejch.

Sienna.

Táhne se mu přes žebra a stáčí se k zádům, jako by tam patřil. Jako by tam patřil odjakživa. Ne, to já tam patřím.

Ne. Ne, takhle to—Takhle to přece nemá být.

Otočím se ke Gideonovi a hlas ze mě sotva vyjde přes to sucho v krku. „Kdy—“ Rty se mi pootevřou a hned se zase stáhnou do tenké