Měla bych ten soubor odevzdat.

Bennett mě pozoruje. Čeká. Prsty vyťukává do stolu netrpělivý rytmus, ale nic neříká. Netlačí na mě. Dává mi šanci udělat správnou, nebo špatnou věc – záleží na tom, na jaké straně morální barikády zrovna stojíte.

Je to jen soubor. Jsou to jen informace. Jsou to jen slova na podělaném papíře.

Až na to, že nejsou.

Cítím to v žaludku, jak se mi svírá a hryže okraje méh