Světla města na mě blikají – jako malí hajzlové, co se mi posmívají, když letadlo přistává zpět na území Suverénní smečky.

Uf, proč jsme se museli vracet domů?

Ještě před pár hodinami jsem ležela na bílém písku, nasávala poslední zbytky slunce, zatímco Malakai měl svá ústa po celém mém těle a nutil mě zapomenout, že jsem vůbec schopna nějaké myšlenky.

Teď jsem zpátky. V tomhle chladném, mocí posed