Ve vteřině, kdy slyším její hlas – měkký, sametový a plný posrané lítosti – jsem pryč.

Nečekám na potvrzení. Nepotřebuju vidět víc než zadní část Briariny hlavy prakticky přilepenou k jeho hrudi.

Tahle děvka by tam s ním klidně mohla jen dýchat vzduch a stejně bych se otočila.

Nečekám. Nepotřebuju. Moje tělo přemýšlí za mě.

Udělám krok vzad a do prdele – pata mi narazí do vázy, ta zatracená věc se