Odtáhnu se.

Rychle.

Jako bych se právě dotkla rozpálených kamen. Teplo Bennettova dechu mi stále ulpívá u rtů, ale já ho odstrčím tak silně, že on dokonce zavrávorá dozadu.

Ani to nezpracovávám – mé ruce prostě zareagují, než to mozek pobere.

"Kurva," vydechnu, udělám vrávoravý krok zpět, jako by ta vzdálenost mohla odčinit posledních pět vteřin toho, co se sakra právě stalo. "Do prdele."

Bennetto