Nemrkám.

Nemůžu.

Jeho oči jsou do mě zabodnuté, jako bych se právě vyškrábala z pekla a přitáhla si s sebou ďáblovy vidle.

A možná se to vážně stalo.

Protože stát tady, v pokoji královny matky, jejíž porcelánový šálek se zastavil na půli cesty ke rtům, zatímco mě Malakai Vane – král zasraných lykanů – probodává pohledem, jako bych mu právě nachcala do svěcené vody...

Jo. Tohle možná vážně je peklo