Dnes ráno na mě čeká druhá kytice.

Mrtvá. Zase. Jako by někdo oškubal okvětní lístky přímo na hřbitově a pomyslel si: Víte co? Tohle jí projasní den.

Zamhouřím oči na ten scvrklý nepořádek vyhozený přímo přede dveřmi. Květiny vypadají ještě hůř než ty předchozí – jsou křupavé, zčernalé a kroutí se, jako by se snažily stáhnout samy do sebe. Tentokrát je uvnitř zastrčený vzkaz.

„Hodí se k tvé loajal