Jedna bota.

S tím jsem se vracela. S jednou posranou botou a možná jsem v sobě nesla i kousky svého srdce.

A přála bych si říct, že to byla metafora, ale ne. Doslova. Jedna bota na noze, druhou ruku svírající tu druhou botu jako nějaká pomatená Popelka s oteklýma očima a řasenkou stékající po tváři.

Zatraceně, jak pateticky teď musím vypadat. Chloe by se na mě podívala a asi by se jí zhnusil oblič