"Tak nepřestávej."

Ve vteřině, kdy mi ta slova opustí ústa, jako by v něm něco prasklo. Nebo možná ve mně. Možná v nás obou.

Nevím, kdo vyrazil první—jestli já, nebo on—ale na tom nesejde. Srazíme se, jako by nás strhla ta samá divoká bouře, oba nasáklí vším, co jsme nikdy neřekli, vším, co se příliš bojíme přiznat, že stále chceme.

Kurva, pořád se chceme.

Jeho ústa se zřítí na ta má—horká, hladov