Stěny kolem Malakaie se naklánějí, strop se natahuje, jako by mě chtěl rozdrtit, a moje ruce... do prdele, už ani necitím vlastní ruce.

Neslyším vůbec nic.

Ani Malakaiův křik, ani bušení svýho zatracenýho srdce. Nic než tenhle vysoký tón, který mi v uších piští a drásá vnitřek lebky do krve.

Moje vlčice kolem sebe staví hradby tak rychle, že mě to udeří přímo do žeber. Odřízne mě. Nechá mě dusit s