Příštího rána jsem měla pocit, jako by mi někdo nacpal ponožku do krku a vyzval mě, abych běžela maraton. Byl to naprostý opak toho, co se stalo během včerejšího nočního zhroucení.

Nevím, co je dneska sakra ve vzduchu, ale zdá se to lehčí. Skoro... povzbudivé.

„Před pár hodinami jsi byla pěkná mrcha,“ zamumlá mi Lyca v koutku mysli a já nad ní v duchu protočím oči. Jako bych byla jediná, kdo vyjel