MALAKAI

Ten zasraný papír se nepřestává třást.

Nejsou to moje ruce. Je to ta prokletá, ubohá výmluva na rozloučení. Tenký a příliš čistý – voní po ní. Zašeptání levandule, něco květinového a příliš jemného na tu spoušť, co za sebou zanechala.

Nemrkám. Nedýchám. Ne dokud ho neroztrhnu.

Dopis je uvnitř – úhledně složený, jako by jí kurevsky záleželo na tom, jak to vypadá. Typická Sienna. I když odch