Za očima mám sluneční světlo.

Horké a červené a spalující.

Zmateně mrkám, dokud mi šplíchanec studené, zkurveně ledové vody nevyrazí dech z plic.

Dusím se, s prskáním se posadím a rukama drásám kámen pod sebou, jako bych se snažila utéct ze samotné zatracené země. Bolest v mém těle křičí hlasitěji, než můj mozek stíhá vnímat. V ústech mám pachuť krve a hlíny a šaty mám úplně promočené. Někdo zalap