Dveře se s vrzáním pootevřou víc a on vydá dech, kterému nedůvěřuji. Je otevřeno.

Je to tady.

Nepoděkuji mu. Neohlížím se. Prostě proklouznu kolem zrezivělých mříží a ignoruji to, jak mé bosé nohy pleskají o ledovou kamennou podlahu. Chlad se mi plíží po nohách, jako by měl drápy, ale já ten pocit zaženu. Mám pár minut. Možná méně.

Vytáhlý strážný za mnou něco zamumlá – pravděpodobně poslední varo