Vteřinu poté, co vysloví mé jméno, ztuhnu.

Ruka se mi sevře kolem zrezivělého hřbetu knihy, kterou držím. Vzduch se změní. Je to nenápadné, ale cítím to. Jako by se v těch tunelech právě probudilo něco prastarého a rozhodlo se mi dýchat na krk.

Zatím se neotáčím. Ne dokud mi srdce nepřestane v hrudi přeskakovat jako poškrábaná vinylová deska.

Pak to udělám. Otočím se tak rychle, že si málem vyklou