Malakai mi nedává čas se nadechnout.

Jeho ruka mi sevře zápěstí, horká a drtivá, a dřív než si stihnu uvědomit váhu jeho slov – *Její potrestání náleží mně* – vleče mě skrze trosky šepotu.

Starší se rozutečou jako zbabělci, ale bojovníci zůstávají, jejich oči nás sledují. Hladové. Obviňující. Některé rozšířené nevěřícností, jiné zúžené jako nože. Služebná upustí podnos, když mě uvidí – porcelán se