Celia vytřeštila oči. „Vy jste...“

„Neměl bych se na to spíš ptát já tebe? Co tě sem proboha zaválo?“ přerušil ji maskovaný muž bez zaváhání. Přimhouřil oči a sklonil se, aby si ji lépe prohlédl.

V jeho slovech byl cítit nádech přísnosti a obava, kterou dával najevo, byla tak akorát. Nemohla si pomoct a při jeho tónu ztuhla.

Dokonce i Celia byla přesvědčena, že ten muž je skutečně její bratranec.