Celia se na něj vteřinu dívala, než vstala a rozešla se k němu.

Došla na dva kroky od Juliana a on si ji netrpělivě přitáhl do náruče.

Když ji sevřel v náručí, Julian si s úlevou povzdechl. "Celio, jsi čím dál schopnější. Ty si dokonce troufáš mi lhát!"

"Ale ty jsi na to nenaletěl!" Při těch slovech pocítila Celia v srdci lehkou křivdu.

Dloubla do Juliana. "Držíš mě moc pevně. Pusť! Musím ti něco